Sny nás pozvedají z pozemského každodenního života. Obohacují naši budoucnost o nové možnosti. (Leo Buscaglia)
Poslední dobou si čím dál více uvědomuju, kolik toho vlastně můžu a jak je to krásné, že můžu. Můžu si po cestě vlakem koupit svou oblíbenou čokokávu, můžu jet domů vlakem v podstatě za cenu jednoho kafe, díky studentským slevám, které si, díky Bohu…
Ačkoliv jsem na konec prázdnin už nic neplánovala, nakonec jsem se přece jen rozhodla jet na jedno odpoledne na festival křesťanské hudby UNITED do Vsetína. Dost mě tam lákala polská skupina TGD a taky přednáška "Navzdory minulosti", protože ač chci…
Od posledního CSM uplynulo hodně času a mnohé se změnilo. Před pěti lety jsem jela do Žďáru jako účastník s tím, že jsem neznala nikoho krom lidí z AGčka (mojí tehdejší školy) a že jedu do cizího města, ve kterém jsem nikdy nebyla, plného cizích…
Nikdy jsem neměla ráda pohřby. Svatby, oslavy v pohodě, ale pohřby? Pohřby ne. Nemám ráda, když lidi kolem mě brečí, nemám ráda ani ten stav, kdy já sama brečím - radši lidi rozesmívám a jsem ráda, když se smějí; a pohřeb je asi jediná příležitost,…
Vždy jsem měla za to, že setkání mládeže má být velkou zkušeností víry a společenství, ale po té, co jsem nedávno vedla pár rozhovorů se svými kamarádkami, říkám si - je tomu opravdu tak? A co když ne? Co když někdy pro někoho setkání mládeže nebylo…
Tento článek by asi nevznikl s takovou urgentností, nebýt jednoho zcestného LGBT příspěvku, který jsem pár týdnů zpět objevila na Facebooku. Poté, co jsem si ho totiž přečetla, jsem se notnou chvíli nemohla rozhodnout, jestli mě víc naštval,…
Můj děda je šprýmař. Jestli u nás v rodině frčí nějaké hlášky, tak jsou to právě dědovy. Protože děda, děda je zabiják. Jeho jokey složí kde koho. Moc toho nemluví, ale když už něco řekne, tak to stojí za to... Jako tenhle víkend. Měli jsme rodinnou…
Je sobota večer, čtu materiály do sociologie. V kamnech praská dřevo, na zemi u kamen se opaluje náš kocour ponořen do hlubokého spánku, z rádia mi hraje stanice Rock Antenne, a i přesto slyším z venku silné poryvy větru. Popíjím kakao a prokousávám…
"Otevřte bránu!Jede Král!"Však brána do hradustojí nehnutě dál. "Otevřte bránu!Jede Král!"Hlas znovu zní hradem.Provokuje, nabádá - však jako by nebyl;je ponechán ladem. Již léta smutek a tichonesou se hradem,to Královna Nedůvěravládne zde s…
...a s ním i obzory. Prvním takovým průkopníkem v rozšiřování mého srdce je můj tatínek. Od malička mě učil lásce k přírodě a vůbec, všemu stvořenému. Což je pozoruhodné, vezmeme-li v potaz, že je ateista. :D To mě na tom vlastně do dneška fascinuje…