Poslední dobou si čím dál více uvědomuju, kolik toho vlastně můžu a jak je to krásné, že můžu. Můžu si po cestě vlakem koupit svou oblíbenou čokokávu, můžu jet domů vlakem v podstatě za cenu jednoho kafe, díky studentským slevám, které si, díky Bohu za to, mohu dovolit. Můžu si koupit knihu do svého vlastnictví a ne si ji jen půjčit, za což jsem moc vděčná dnešní době, je to pro mne veliký dar, protože se ke knize můžu vícekrát vrátit a nadále z ní čerpat. Můžu studovat, co chci, trávit volný čas jak chci, můžu, můžu, můžu. Na jednu stranu je to super, na druhou je to poměrně znepokojující...

Nedávno jsem shlédla náhodně jeden díl americké TV show Jak se staví sen. Byl to pro mne famozní zážitek, neboť jsem si uvědomila, jak se mám, že si vůbec s rodinou, když už se sejdeme, můžu sednout k jednomu stolu při obědě. Ta rodina měla snad kolem 20 členů a bydleli ve fakt strašné barabizně, měli tam v podstatě jen obývák spojený s kuchyní. Neměli ani vlastní postel, všichni se shromažďovali v této místnosti, kde jedli na zemi, protože ne všichni si měli kam sednout a na zemi spali též, na matracích. Vážně hrůza. Zajímavé bylo, že i přes tyto sociální neduhy to byla velice šťastná rodina. A byl neskutečný zážitek vidět jejich dojetí, když jim ten starý dům přestavěli na luxusní rezidenci, kde by turistům mohli pronajímat své pokoje jak ve hvězdičkovém hotelu. Dostali nádherný nový dům, protože Amerika může. A díky Bohu za to.

Dnes dopoledne jsem byla u očního. Už třetí týden bojuju s tím, že se mi střídavě zakrvovaly obě oči, vždy když jsem měla kontaktní čočky a vždy se to střídalo. Jednou bylo červné jedno oko a když jsem ho zregenerovala a zkusila si je znovu nasadit, zakrvavilo se druhé. Když to nepřestalo ani druhý týden i přes můj úsporný režim, začala jsem pozorovat jisté souvislosti, a sice, že už tak mám normálně více suchší oči a že to neustálé přecházení z přetopené školy do psychotického mrazu venku mým očím a vůbec očím obecně vůbec nesvědčí. Už mě to nebavilo, tak jsem se sebrala a jela se poradit za svým očním lékařem. Přítomná lékařka mi řekla, že mám poškrábanou rohovku a že je to přesně z toho, co jsem si myslela.

Už před nějakou dobou, jak začalo přituhovat, jsem si všimla, jak mě letos neskutečně prudí, že je všude přetopené. Ale až nenormálně. V Šantovce v Olomouci je přetopené, ve škole je přetopené, v obchodech obecně je přetopené, všude se topí, jak kdyby měla přijít doba ledová. A přitom se blíží jen obyčejná zima. Jenže my si to přece můžeme dovolit. Můžeme si dovolit přitopit, tak proč nemít v obchoďáku teplo tak, že se tam dá přežít jen v tričku s krátkým rukávem. Se kterým teda v zimě chodí fakt málokdo. A to říkám já, zimomřivý člověk. Říkala jsem si, jak je tragické, jak jsme dneska rozmazlení. Můžeme si zasaunovat, tak proč ne, že. Vždyť přece můžeme. Jenže jsme tak trochu sami proti sobě. Zvyšujícím se vytápěním se čím dál více daří bacilům, snižuje se náš imunitní systém a v konečném důsledku, mé neblahé oči, za to zaplatí krví. A to doslova.

Kdysi jsme se s bratrem dívali na nějaký dokument o Dubaji a ten zážitek z toho bych řekla, že mě doživotně poznamenal. Dubaj je typickým příkladem toho, že člověk může. Můžeme si v poušti postavit lyžařskou dráhu, tak proč ne. Pak budeme mrhat chlazením a zasněžováním kvůli něčímu stupidnímu nápadu uprostřed pouště. A proč vlastně ne, že. Nejvíc mě dojala pasáž, která se věnovala inženýrům zaměstnaným v Dubaji a náplni jejich práce. Dubaj je pro inženýry vlastně takový Disneyland. Jeden z nich tam popisoval, jak z normální hadice se vám proud vody v jisté vzdálenosti rozptyluje a že oni tohle nechtěli, chtěli, aby proud vody byl stále souvislý, i když bude stříkat daleko, proto to vymysleli tak, že do těchto rozstřikovačů museli zabudovat část, která způsobovala rotaci proudu a tím zabraňovala rozptylu vody. Fascinující. Pro inženýry, kteří se nudí. Evidentně. Tak v Dubaji vymýšlí podobné chujoviny, místo aby se věnovali nějakému výzkumu. Tomu říkám, zahrabat svůj intelekt do hnoje. Někdy si říkám, kde bychom jako lidstvo byli, kdybychom svůj rozum a síly investovali do smysluplných věcí... 

Je hezké moci, ale je super, když tuto možnost svobody umíme také efektivně využít.