Můj děda je šprýmař. Jestli u nás v rodině frčí nějaké hlášky, tak jsou to právě dědovy. Protože děda, děda je zabiják. Jeho jokey složí kde koho. Moc toho nemluví, ale když už něco řekne, tak to stojí za to...

Jako tenhle víkend. Měli jsme rodinnou oslavu. Slavily se narozeniny mojí tety. Všecko probíhalo v pohodě, přáli jsme jí a mě během těch přání napadlo pustit na podkres písničku "Mniši jsou tišší", protože mi zrovna nějak přišla na mysl a nálada byla taková povznesená, tak jsem si říkala, že by se to hodilo. Písnička začla hrát a pak došla do bodu textu, kde se zpívá: "...a léty pozemské, nemyslí na ženské!" Do té chvíle se volně debatovalo, ale když to děda zaslechl, okamžitě zbystřil jak když do něho píchneš a začal se nesouhlasně ohrazovat: "Nemyslet na ženské? Cože? No to teda ne!" Vzal babičku kolem ramen a pokračoval: "Vždyť já celý život žiju vedle anděla..." pak se zarazil a říká: "...my máme vlastně takového Mikuláše celý život, že babi?" A lípl jí jednu pusu. Jako mladík a jeho krásná slečna. Babička se jenom culila a vděčně ho objala.

To bylo tak krásné. Ten pohled na lidi, kteří spolu vydrželi po celý život a pořád se mají rádi. Babička jakou o něj má péči, když mu není dobře a on s jakým obdivem o ní mluví, když se jí povedou nějaké klulinářské počiny... A vše berou s humorem. Taková vzácnost tohle vidět na vlastní oči. A děda si pořád dělá srandu a bratrovi vždycky říká: "Jééé, chlapče! Prosím tě, hlavně se nežeň!! Jééé, děti zlaté..." :)

(obrázek z internetu :)