Od posledního CSM uplynulo hodně času a mnohé se změnilo. Před pěti lety jsem jela do Žďáru jako účastník s tím, že jsem neznala nikoho krom lidí z AGčka (mojí tehdejší školy) a že jedu do cizího města, ve kterém jsem nikdy nebyla, plného cizích lidí, ale i přesto jsem očekávala tunu nových zážitků. Letos jsem byla pozvána naším bývalým vedoucím olomoucké scholy, abych se k nim přidala, což pro mě byla a stále je veliká čest. Letos jsem tedy naopak jela do Olomouce s tím, že jedu do mého drahého studentského města, kde ráda studuji, kde to dobře znám a po těch pěti letech jsem věděla, že tady budu mít zástupy známých a moc jsem se těšila, až je zase všechny potkám. Rozdíl byl v tom, že jsem od CSM nic moc neočekávala a jela prostě jen sloužit zpěvem Bohu a celému setkání.


Musím přiznat, že ze setkání nemám vůbec žádné fotky. Nějak mě ani nenapadlo fotit, když nepočítám jednu rozmazanou selfie fotku s mým bývalým spolužákem z řádu kapucínů, se kterým jsem na CSM náhodou potkala a jednu vylidněnou fotku při odchodu z korunní pevnůstky. Za celou dobu mě fakt nenapadlo fotit, protože já jsem to setkání jela opravdu prožít, ne si ho užít a nasbírat zážitky. Takže mě to ve výsledku tak nějak vůbec netrápí. Mohla jsem o to více prožít sektání s Bohem a lidmi a zachytit tyto okamžiky srdcem, ne fotoaparátem.

Jedna z věcí, za kterou jsem moc vděčná, je ta, že naši scholu mohl celý týden provázet kněz. Myslím, že to byla veliká milost, protože díky modlitbám před tím, než jsme šli na pódium a modlitbám po té, co jsme slezli z pódia, jsme si mohli stále uvědomovat, proč a pro koho vlastně celou dobu zpíváme a k čí slávě všechna ta snaha vlastně je. Těch krásných okamžiků bylo z celého CSM opravdu nepočítaně a všechno to zde popisovat by bylo na celou ságu, ale chtěla bych se zmínit o jednom okamžiku, který mi byl obzvlášť milý, až takřka velkolepý. 

Měli jsme v repertoáru jednu píseň, kterou si myslím, máme všichni ve schole velice rádi. Je to píseň Přijď jak déšť od polské skupiny TGD a je fakt nádherná. Jedna slečna k ní udělala český překlad a mohla bych říct, že to byla jedna z perel, které jsme na CSM mohli nabídnout. Ta píseň je nádherná a text má co říct, je to opravdu modlitba písní. Stalo se ovšem to, že někomu, kdo schvaloval písně na CSM, se nelíblo slovo či věta z této písně, proto ani nebyla zařazena do zpěvníku CSM a téměř celý týden tohoto celostátního setkání jsme ji nemohli oficiálně zpívat. Musím říct, že jsem to celkem těžce nesla a nepřišlo mi to vůbec správné, ale nějak jsem to nakonec přijala jako fakt.

Pak se ale stala zvláštní věc. Myslím, že to bylo v pátek, po té, co jsme doprovázeli program Ostravsko-opavské diecéze, za námi přišel Luděk Strašák, který měl na starost hudbu a kterému jsem za toto velké gesto velmi vděčná a požádal nás, abychom mu píseň přehráli. V té chvíli už byla ale vyplá elektrika, a tak jsme mu píseň "přehráli" a přezpívali s tím, s čím hrát šlo. Luděk se tvářil zamyšleně, pak pokýval hlavou, poděkoval nám a odešel. Druhý den nám náš vedoucí Ondra oznámil, že Přijď jak déšť můžeme hrát a že ji budeme hrát hned několikrát a to včetně dopolední mše. Sobota byla tedy prvním dnem, kdy jsme ji mohli oficiálně zpívat. Téměř na konci setkání... ale přece!! Měla jsem takovou radost, že jsem si nemohla pomoct a vzápětí se mi rozlil široký vítězoslavný úsměv po tváři. Jakoby nám tím Hospodin říkal "Hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku"... jakoby nám tím říkal, že píseň, která je dobrá a chvályhodná, on sám, Hospodin, protlačí do repertoáru i přes všechny problémy a příkazy shora. Vždyť "více je třeba poslouchat Boha než lidi..."

Na sobotní mši jsme ji tedy zpívali poprvé a to mělo teda grády. Věřím, že v ten okamžik jsme do toho dali všichni celé srdce a šlo to na tom cítit. Měla jsem takovou radost, že jsem do písně vložila dík a chválu jen za to, že ji vůbec můžeme zpívat. A po mši se stalo něco, co bylo pro mě až úsměvným znamením. Do té doby bylo vedro a slunečno po všechny dny, ale po této mši, kdy jsme zpívali "Přijď jak déšť, přijď v lásce své", začalo prostě pršet. Neuvěřitelné a nádherné v jednom. A já se jen culila a říkala si: "Hej Bože, ty seš prostě génius..." :)