Od posledního CSM uplynulo hodně času a mnohé se změnilo. Před pěti lety jsem jela do Žďáru jako účastník s tím, že jsem neznala nikoho krom lidí z AGčka (mojí tehdejší školy) a že jedu do cizího města, ve kterém jsem nikdy nebyla, plného cizích lidí, ale i přesto jsem očekávala tunu nových zážitků. Letos jsem byla pozvána naším bývalým vedoucím olomoucké scholy, abych se k nim přidala, což pro mě byla a stále je veliká čest. Letos jsem tedy naopak jela do Olomouce s tím, že jedu do mého drahého studentského města, kde ráda studuji, kde to dobře znám a po těch pěti letech jsem věděla, že tady budu mít zástupy známých a moc jsem se těšila, až je zase všechny potkám. Rozdíl byl v tom, že jsem od CSM nic moc neočekávala a jela prostě jen sloužit zpěvem Bohu a celému setkání.
Musím přiznat, že ze setkání nemám vůbec žádné fotky. Nějak mě ani nenapadlo fotit, když nepočítám jednu rozmazanou selfie fotku s mým bývalým spolužákem z řádu kapucínů, se kterým jsem na CSM náhodou potkala a jednu vylidněnou fotku při odchodu z korunní pevnůstky. Za celou dobu mě fakt nenapadlo fotit, protože já jsem to setkání jela opravdu prožít, ne si ho užít a nasbírat zážitky. Takže mě to ve výsledku tak nějak vůbec netrápí. Mohla jsem o to více prožít sektání s Bohem a lidmi a zachytit tyto okamžiky srdcem, ne fotoaparátem.
Jedna z věcí, za kterou jsem moc vděčná, je ta, že naši scholu mohl celý týden provázet kněz. Myslím, že to byla veliká milost, protože díky modlitbám před tím, než jsme šli na pódium a modlitbám po té, co jsme slezli z pódia, jsme si mohli stále uvědomovat, proč a pro koho vlastně celou dobu zpíváme a k čí slávě všechna ta snaha vlastně je. Těch krásných okamžiků bylo z celého CSM opravdu nepočítaně a všechno to zde popisovat by bylo na celou ságu, ale chtěla bych se zmínit o jednom okamžiku, který mi byl obzvlášť milý, až takřka velkolepý.
Měli jsme v repertoáru jednu píseň, kterou si myslím, máme všichni ve schole velice rádi. Je to píseň Přijď jak déšť od polské skupiny TGD a je fakt nádherná. Jedna slečna k ní udělala český překlad a mohla bych říct, že to byla jedna z perel, které jsme na CSM mohli nabídnout. Ta píseň je nádherná a text má co říct, je to opravdu modlitba písní. Stalo se ovšem to, že někomu, kdo schvaloval písně na CSM, se nelíblo slovo či věta z této písně, proto ani nebyla zařazena do zpěvníku CSM a téměř celý týden tohoto celostátního setkání jsme ji nemohli oficiálně zpívat. Musím říct, že jsem to celkem těžce nesla a nepřišlo mi to vůbec správné, ale nějak jsem to nakonec přijala jako fakt.
Pak se ale stala zvláštní věc. Myslím, že to bylo v pátek, po té, co jsme doprovázeli program Ostravsko-opavské diecéze, za námi přišel Luděk Strašák, který měl na starost hudbu a kterému jsem za toto velké gesto velmi vděčná a požádal nás, abychom mu píseň přehráli. V té chvíli už byla ale vyplá elektrika, a tak jsme mu píseň "přehráli" a přezpívali s tím, s čím hrát šlo. Luděk se tvářil zamyšleně, pak pokýval hlavou, poděkoval nám a odešel. Druhý den nám náš vedoucí Ondra oznámil, že Přijď jak déšť můžeme hrát a že ji budeme hrát hned několikrát a to včetně dopolední mše. Sobota byla tedy prvním dnem, kdy jsme ji mohli oficiálně zpívat. Téměř na konci setkání... ale přece!! Měla jsem takovou radost, že jsem si nemohla pomoct a vzápětí se mi rozlil široký vítězoslavný úsměv po tváři. Jakoby nám tím Hospodin říkal "Hle, já jsem s vámi po všecky dny až do skonání tohoto věku"... jakoby nám tím říkal, že píseň, která je dobrá a chvályhodná, on sám, Hospodin, protlačí do repertoáru i přes všechny problémy a příkazy shora. Vždyť "více je třeba poslouchat Boha než lidi..."
Na sobotní mši jsme ji tedy zpívali poprvé a to mělo teda grády. Věřím, že v ten okamžik jsme do toho dali všichni celé srdce a šlo to na tom cítit. Měla jsem takovou radost, že jsem do písně vložila dík a chválu jen za to, že ji vůbec můžeme zpívat. A po mši se stalo něco, co bylo pro mě až úsměvným znamením. Do té doby bylo vedro a slunečno po všechny dny, ale po této mši, kdy jsme zpívali "Přijď jak déšť, přijď v lásce své", začalo prostě pršet. Neuvěřitelné a nádherné v jednom. A já se jen culila a říkala si: "Hej Bože, ty seš prostě génius..." :)
Komentáře
Dáško, u téhle písně, když zněla v průběhu sv. přijímání, mi běžel mráz po zádech... po hudební stránce se vám moc povedla, ale to hodnotit nechci. Když jsem se rozhlédla okolo sebe, viděla jsem velkou spoustu modlících se lidí, davy ve frontách na sv. přijímání a do toho jemný déšť, který lidem ani nevadil... bylo to prostě velké Boží dílo.
A když se pak tatáž píseň rozezněla při večerní adoraci... no, prostě pecka, jak si Bůh šéfuje tyhle chvíle.
Byli jsme včera u našich doma, probírali jsme CSM, které naši sledovali přes Noe, a mamka říkala: Nejvíc se mi líbila jedna písnička...v sobotu při přijímání, jak pršelo... Přijď jak déšť. I za tím monitorem prý ji mrazilo při společné modlitbě s námi. Bohu díky.
Liduško, tobě obzvlášť děkuju za veškerou podporu scholy během CSM, za všechno tvé povzbuzování a doprovázení, moc si toho cením/e!! :D ;)
Byli jste mega skvělí, ale to vy jste pořád. :D ale víte, jak jsem byla na nervy, když začalo pršet při mši a my byli bez plánu B na hlídání dětí a měli jsme nachystané vše ven, ale nakonec jsme to nějak zvládli a déšť nebyl tak strašný. :D
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.