Včera jsem si tak scanovala papíry z Novozákonních apokryfů III a zběžně jsem narazila na velmi zajímavou pasáž, která je na jednu stranu hodně funny a na druhou je mega deep, tak se o ni s Vámi s radostí podělím, protože je to freaky creepy pecka děcka!!!

 

 

 

Ta hodně funny pasáž se vztahuje zejména na část "Háhá, hahaha, Pán se na mě nerozhněvá, hahá, hahá... Tu se na mě Pán rozhněval.. a vyvrhl mě na zem." No. Takové to, když se smějete Bohu do obličeje, že se na Vás nerozhněvá a ono ouha, on se rozhněvá. Tomu říkám trapas... Zde se asi zrodila úsloví jako "pýcha předchází pád" anebo slovní ustálení "opovážlivé spoléhání na Boží milost". Jop.

Deep pasáž na to vzápětí navazuje. Někdy mi přijde, že žijeme v takovém "kognitivním omylu", že ďábel padl, protože se vzepřel Bohu, odmítl mu sloužit, atd... nechtěl skákat, jak Bůh pískal, a tak prostě stručně pro svou pýchu a neposlušnost. Nicméně, tento úryvek jde ještě o něco dál a ukazuje něco těžko představitelného; a sice, že ďábel nepadl proto, že by neprokazoval dostatečnou úctu Bohu, ale že neměl úctu K NÁM - lidem. Archanděl Michael ho dokonce vyzval k tomu, aby se nad sebou zamyslel a prokázal úctu člověku, ale on odmítá, protože má za to, že on je přece něco víc. A Bůh se neurazí, jak bychom čekali, že ďábel tímto postojem v podstatě urazil Boha, ale Bůh se něj rozhněvá kvůli člověku a jeho důstojnosti - ne kvůli sobě!! Lidé občas žijí v takových fake představách, jakože nebe vypadá nějak tak, že Bůh si kraluje a všichni mu přisluhují, a když teda něco stvoří, archandělé ho poplácají uznale po rameni a řeknou mu něco jako: "Páni, tyjo, dobře ty!! Pěkně si to zrobil!!" A Bůh řekne zase: "Jo, díky! To já sice vím velice dobře, ale je hezčí, když mi to někdo řekne, že jo, no, a od toho jste tady vy, přece, abyste mi pochlebovali a já se váma nechal obskakovat a mohl v klidu kralovat na věčné věky." No, tak takhle to v nebi evidentně nefunguje. Hospodin se na ďábla rozlítí proto, že jako jeden z jeho nejvrchnějších andělů opovrhuje ŽIVOU BYTOSTÍ a nemá k ní pražádnou úctu. Nebe je společenství jedinečných živých bytostí, které se ctí ve vzájemné lásce, kde nikdo není víc než druhý, protože každý je na max originál, ale způsobem, který ostatní obohacuje a nekonkuruje jim. Bůh nesnese nelásku, povýšenost a sebestřednost, která naplnila ďábla, a proto ho vyčleňuje z nebe, protože si to sám zvolil, dle svých vlastních slov - rozhodl se vystavět svůj trůn naproti Bohu (v řádu a hierarchii stvoření naprosto irelevantní a nepochopitelný nápad), a jak si zvolil, tak se mu i stalo.

A tak člověka napadá, co je to vlastně za Boha, že dokonce !!ani v nebi!! vůbec nemyslí na sebe, ale na blaho svého stvoření? Je to vůbec možné?? Naštěstí (pro nás) ANO!! Jsme teda strašní haluzáci, že máme tak dobrého a starostlivého Boha, který jde dokonce až tak daleko, že sám sestupuje na zem a stává se jedním z nás, aby nás v tom svrabu, který nám způsobil ďábel, nenechal na pospas a vytrhl nás z jeho spárů. Bůh je prostě největší king!!! 😎

....

Btw, ještě mě dostává to pokrytectví v závěru: "kvůli němuž jsem byl vyvržen z nebe." Vyvržen z nebe byl kvůli sobě, ne kvůli člověku. Ach jo. Sounds logic.