Včera jsme na mši zažili dobrý joke. Myslím, že lidi docela pobavil, aspoň teda, mě se scholou ano. Těsně před požehnáním, náš znovunavrácený kněz po nemoci měl ohlášky asi tímto stylem:

"Jak víte, před tím, než jsem odešel, jsem zde chtěl navázat nějaké nové vztahy a i vy jste se se mnou setkávali. Pak jsem tady nějakou dobu nebyl, no a teď bych na to zase rád navázal, a nebránil bych se třeba i setkání v rámci nedělního oběda... abychom se více poznali..."

Načež jsem myslela, že se skácím z kůru a ve schole to začalo šumět tlumeným smíchem. Takové nekryté sebepozvání na katolický oběd... Otec dovršil ohlášky a dal požehnání. Vedle mě byla členka naší scholy, která už má malou rodinku, dvě malé mrňata, klučinu a holčičku. A ta holčička se jmenuje Verunka. A je fakt hustá.

Nevím jestli Verunka poslouchala ohlášky pana faráře, ale k mému údivu asi ano. Když už se chystali s mámou dolů z kůru pro požehnání k otci, Verunka si stáhla z hlavy svoji čepičku, přičemž jí to zelektrizovalo všechny její vlasy a její malá ofinka se vzdemula vzhůru jako rádiový vysílač. Její máma se ji snažila taktně přimět, ať neblbne a narazí si čepku zpátky, ale Verunka tvrdohlavě, že prý: "Ne-e" a pak zažvatlala něco, čemu jsem už nerozuměla. Její mamka se začala smát, až se prohla v půli a já teda, co že to říkala? Ona že: "Říkala, že prý ne, že chce, aby ji pan farář viděl takhle." Podívala jsem se dolů na to mrňavé velkodušné trpasličí dítě a Verunka se na nás obě culila s dobráckým kulišáckým úsměvem.

Takový doják. A takový trapas. Když vás zahanbí ani ne pětileté dítě. Říkala jsem si, že možná by to někdy chtělo méně humoru a více velkodušnosti, jako má tohle malé dítě. Pecka, co? Pan farář se s námi chtěl poznat. A tak Verunka usoudila, že s čepičkou naraženou do půlky obličeje ji asi těžko pozná a tak chtěla, aby ji viděl takhle. Tak, jak ona sama je. Přestože jí na hlavě stojí vlasy.

Tak jsem si tak říkala, kéž bychom i my dlabali na to, jak před Bohem vypadáme. Vždyť co na tom sejde, když Bůh přes to všechno neuvidí nás?

A ještě to k tomu všemu bylo přímo ve čtení. 1 Kor 7, 34:
"Žena bez manžela nebo svobodná dívka se stará o věci Páně, aby byla svatá tělem i duchem. Provdaná se stará o světské věci, jak by se zalíbila muži."

No, tak se na to podívejme. Verunka to vzala do slova a uvedla to rovnou ve skutek. Svatá to žena!