Před pár dny jsem byla v Olomouci svědkem zajímavé situace. Na náměstí hrála na kytaru nějaká slečna, kterou jsem tam nikdy předtím neviděla. Hrála a zpívala moc hezky, tak jsem si vyzvedla faency fries, že si je sním u pěkné hudby a hodím si chvíli chill.. jenže když jsem se tam vrátila, ona už končila a začala si balit věci.. a v tom čase k ní přišel jeden bezdomovec a začal ji chválit, že krásně zpívá a hraje, a že jí to fakt jde a ať v tom pokračuje.. a mě ten kontrast úplně dostal - člověk, který rozvinul svoje dary a proti němu ten, kterému se to nepodařilo.. proč? Možná svým (ne)přičiněním, možná taky ne.. možná mu nikdo neřekl, že mu něco jde.. možná řekl, a on tomu nevěřil a tak na tom nepracoval.. a teď si třeba uvědomoval, jak velký význam má zpětná vazba a to, když si někdo všimne, že jste v něčem dobří, a tak to chtěl předat dál.. kdo ví?
Každopádně, každý z nás má nějaké puclíky, ze kterých se snaží poskládat své životní pucle, které by ho vystihovalo/odráželo a díky kterému by sám sobě líp porozuměl. A někdy jsou to druzí lidé, kdo mají náš puclík a mohou nám ho dát, doplnit obraz, abychom lépe pochopili, kdo jsme a proč tady jsme. Ten puclík nám dát mohou, ale taky nemusí, a když to neudělají, může nám trvat o něco déle, než ho objevíme, nebo resp. si celkový obraz musíme domyslet i navzdory jeho chybějícím částem.
Ale někdy je to také o tom, že můžeme někomu puclík, který do jeho obrazu nesedí, odebrat, protože s odstupem z dálky vidíme, že tam celkově nezapadá.. a ten člověk to třeba ze svého blízkého pohledu nemá šanci vidět.. to jsou třeba lidé, kteří nejsou zcela šťastní tam kde jsou a v tom, co dělají...
A tenhle klip je přesně o tomhle.
...........................................................................................................................................................
"You know that I'm a crazy bitch, I do what I want when I feel like it..." but you know what? I'm not such a bitch.. I do care about you...
Just love it. ♥
Komentáře
a proti němu ten, kterému se to nepodařilo.. proč?
A jak se to pozná?
Zapomínáte na měřítko u té skládačky. Někdy to "pucle", může být tak velké (monstrózní), že sám jedinec (osoba) může být tím (důležitým) dílkem, který pasuje do toho vzoru. U tak velkého vzoru nezáleží na tom jestli jsou všechny dílky tam kde mají být. Když jste dílek - osoba, záleží jen na tom kam pasujete do té skládačky vy.
Mnohem vážnější situace než to, že poztrácíte pár dílků, jako v tom vašem vyprávění, je to, když ty dílky (osoby) k sobě "pasují" jen formálně bez vzoru, skládačka pro skládačku.
"A jak se to pozná?" Máte pravdu v tom, že tohle se nedá pravdivě a objektivně soudit.. psala jsem to spíš z pravděpodobného náhledu společnosti, než že by to byl můj vlastní posudek..
Ohledně měřítka s Vámi zcela souhlasím - tady je asi dobré rozlišit dva základní rozměry: a sice, puzzle konkrétního člověka (o kterém především píšu) a pak puzzle společnosti jako celku (jak trefně upozorňujete Vy), kde každý jedinec sehrává svou konkrétní roli.
Každopádně jsem tím chtěla vyzdvihnout důležitost toho, že každý z nás nějakým způsobem tvoříme obraz (ať už svůj nebo ho pomáháme utvořit druhým) a že právě ta vzájemná výpomoc je velmi vítaná.
Nádherný. Děkuju :-)
Avril Lavigne- - já bych si přál vyměnit s někým svůj puclík za správnější - a pak den co den se usmívat spokojeností.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.