Dneska jsem měla krásnou první hodinu náboženství s prvňáčkama!!! 🤗😊 Zahráli jsme si nějaké sezmamovací hry na jména a pak jsme si povídali o tom, co je to vlastně to náboženství, o Pánu Bohu, o tom jak vznikl svět a jak na něj vlastně přišlo zlo, když lidé začali myslet sami na sebe a chtěli být jako Bůh. Kasika, že. Byli strašně zvědaví a ptali se na milion věcí. Úplně hodně jim to zapaluje, pikare!! Takový zájem jsem teda nečekala. A jak jsem se balila k odchodu, přišel za mnou ještě jeden klučina a šlo vidět, že mu hrozně něco vrtá hlavou. Tak povídám: "Co bys rád?" "Můžu se ještě na něco zeptat?" Říkám: "No jasně!" A klučina povídá: "Takže když budu hodný, tak budu pak nesmrtelný?" 🤩❤ "Tak povídám: Jo, přesně." Ale aby pak neměl sklony hrát si pak na nesmrtelného superhrdinu, tak jsem přidala kontextový dodatek: "Podívej, všichni jednou umřeme, to víš, ne? Že lidé umírají.. no, tak my sice umřeme, ale všechny hodné duše budou pak v nebi nesmrtelné navěky." A klučinovi se rozvítil ksichtík a nadšeně vypískl: "Huuuustýýýýýý!!!!!"
Tak to vidíte. Celá podstata teologie v jedné krásné dětské větě. 😊 Nikdy bych nevěřila, že výuka náboženství může být tak lovely." 😍😍
P.S.: Předem zdravím všechny trolly, co se budou chtít rýpat ve slovíčkách a pro množství slov se budou dívat, ale neuvidí...✌️😛
Komentáře
Vy mluvíte o Bohu tak, jako byste snad přímo by jeho tvůrcem.
"VÍTE", co může a co ne.
SMĚŠNÉ.
Souhlasím.
Berte to jako deistické kladivo na (jakéhokoli) Boha. Pokud (nějaký) Bůh nevydrží ránu deistickým kladivem, tak si ani nezaslouží existenci. Pokud na místo Boha předkládáte porcelánové sošky, tak vám je tím deistickým kladivem rozbiju.
Výhodou deistického popisu Boha (jako) autora je v tom, že se elegantně vyhnu zničující poziční válce mezi personalizací a personifikací Boha.
Symfonii nacvičujete tak, aby její "hra" nebyla hazard. Máte k tomu předepsaný záznam, podle, kterého se orientujete, proto není v žádné části toho "hraní" symfonie, nějaký risk.
Zatímco u hracího automatu, pokerového stolu či burzy jsou situace nepředvídatelné, protože nabízejí mnoho kombinací a proměnných.
Pokud jste tedy psal o hazardu, psal jste zároveň i o hře.
Principem hazardu je společný bank, kam každý hráč dává za sebe to co riskuje. Právě v tomto bodě je Bůh mimo hru. Bůh buď nemá co vsadit nebo je pořád All-In.
Bank jakožto princip hry (hazardu) není o nějaké oběti. To co vkládáte do banku jste už prohrál (riskoval). Nic na tom nemění to, že se na vás zazubí štěstí.
Proto taky v základním estetickém vymezení hry je mimo estetiku to, aby hráč vsadil sám sebe.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.