"Pověz mi tedy ty, ty, jehož miluje mé srdce:

kam zavedeš své stádo pást,

kde ho necháš odpočívat?

Abych už nebloudila jako tulačka

poblíž stád druhů tvých.

 

Nevíš-li to, nejkrásnější z žen,

jdi po stopách stáda

a kůzlata svá zaveď, ať se pasou

poblíž obydlí pastýřů."

(Pís Pís 1, 7-8)

 

 

"Kam zavedeš své stádo... abych už nebloudila jako tulačka.."

"Nevíš-li to, jdi po stopách stáda."

Není tam psáno, jdi si po svých - proraz hlavou zeď a sama si najdi cestu, resp. jdi si kam chceš. Ani tam není psané jdi s proudem, který ani sám neví kam jde. Ale "jdi po stopách stáda". Tedy, bloudíš-li ve svém životě, připadáš-li si jako tulák, jdi po stopách stáda - po stopách ovcí. Ne ovcí hloupých, ne ovcí slepě poslušných - ale ovcí, které znají Hospodinův hlas, a tak jdou na jisto za ním, protože ví, kudy za ním jít. Ovce věrné, mírné, plné pokoje - znají Pastýřův hlas. A i když nám někdy stádo jakoby "uteče", protože s Hospodinovým duchem je třeba držet pružný krok, stále jsou zde stopy, které ovce za sebou zanechaly a které nám ukazují správný směr. Všichni svatí duchovní pastýři nám jasně ukazují, kudy vede cesta. Skrze církev dorazíme domů, za Pastýřem.

"a kůzlata svá zaveď, ať se pasou poblíž obydlí pastýřů." A tedy, najdeš-li stopy stáda a víš, kudy kam, nezapomeň vzít ty zbloudilé s sebou.

 

 

Já vím, že to není žádná novinka. Ale prostě, koupila jsem si dnes Malou Jeruzalémskou Bibli, kterou jsem si dlouho přála, tak jsem si zalistovala svou oblíbenou Písní Písní a tak. Přišlo mi to moc hezké. "Jdi po stopách stáda." ❤️