Na začátku července jsem byla na super akci na téma “Povolání” s poněkud ambiciózním názvem “Kam mě voláš, Bože?” a k sumarizaci jsem se dostala až teď, jelikož mi to přijde obzvlášť důležité téma, sdílím pár myšlenek i pro ty, kteří tam nemohli být. Bude to delší, soráč, ale je to užitečné.

Nejvíce mi asi daly přednášky Veroniky Barátové a Pavola Streža:

•první část přednášky se týkala hledání povolání a na úvod Pavol zmínil verš z Jeremiáše 29, 11: “Neboť to, co s vámi zamýšlím, znám jen já sám, je výrok Hospodinův, jsou to myšlenky o pokoji, nikoli o zlu: chci vám dát naději do budoucnosti.”, který mě osobně v poslední době hodně uklidňuje, protože pokud to, co s námi zamýšlí Hospodin, zná jen on sám, pak aspoň nemusím mít výčitky, že jsem to nepochopila hned napoprvé :D :D :D

•když klademe špatné otázky, nedostaneme správné odpovědi; nebát se modlit odvážné modlitby

•ukazatele toho, když najdeš své povolání:

- budeš motivovaný ho dosáhnout
- budeš chtít jím požehnat ostatní
- přestaneš závidět a porovnávat se

•atribut Boha, který mě nejvíce fascinuje, ukazuje pravděpodobně na můj life message, skrze který mohu ve světě zrcadlit Boha - který atribut je ten, který mám zjevit?

•druhá část se týkala rozpoznání povolání - Sir 34, 10-14: Bůh jako hrnčíř.

•SHAPE (=Tvar) - tvůj tvar předurčuje tvé použití

S = spiritual gifts (duchovní dary)

- vrána k vráně sedá, rovný rovného si hledá: jaký světec/biblická postava je mým vzorem?
- táhne nás to k lidem, kteří mají podobné obdarování jako my
- naučit se pracovat na vizi někoho jiného, začít s malým - kdo je věrný v malém, tomu se svěří velké

H = heart desires (touhy srdce)
- sny jako perpetum mobile našeho života
- čím více naděje (snů, vizí), tím více víry (praktických kroků, odpovědí) můžeme aktivovat
- Bůh testuje naše sny - smrt a vzkříšení našeho snu
- když ti dá Bůh sen do života, bude to nad tvé schopnosti - nebudeš se cítit dost schopný na to ho naplnit
- Bůh rád pracuje s námi na našich snech

A = abilities (schopnosti)
- komplementarita: špatné vlastnosti v nás působí v protikladu našim silným stránkám
- např. ten, kdo má srdce pro službu, selhává v lenosti. Kdo je pozitivista, selhává v negativismu.. atd.

P = personality (osobnost) 
- křesťanská verze Jo-Harryho okna: 
Oblasti, které: 
a) znám já, a znají je jiní = otevřenost 
b) znám já, ale neznají jiní = masky 
c) neznám já, ale znají je jiní = slepá místa 
d) neznám já, ani jiní = Boží potenciál 
(rozšiřováním kvadrantů se otevírá Boží potenciál)
- své vlastnosti lépe poznáváme skrze druhé a jejich zpětnou vazbu

E = experiences (zkušenosti)
- pozitivní i negativní zkušenosti formují můj život i mé obdarování
- v oblasti, ve které jsme byli zraněni a uzdraveni, dostáváme autoritu uzdravovat i druhé

Pár užitečných myšlenek z přednášky Veroniky Barátové:
•není možné žádat jeho světlo, ale nežít v jeho světle
•důležité je pochopit, jaký Bůh po nás něco chce (karikatury Boha nám často brání v plné důvěře Božímu vedení)
•nehledat povolání zvenčí, že přijde zvenku nějaký signál - povolání vzchází zevnitř
•Boží plán pro nás se netýká našeho povolání, ale naší spásy. Někteří svatí si nevybrali své povolání, ale stali se svatými navzdory svému mnohdy nepříznivému životnímu stavu.
•povolání není cíl, ale forma, kterou kráčím k cíli
•Bůh nás chce dovést k plnosti života skrze nějakou životní cestu, ale nelinkuje nám ji - kdyby to dělal, pak bychom se nikdy nemohli zmýlit a šli bychom najisto.
•najít formu, skrze kterou dojdu k cíli jako nejvíce rozvinutý člověk
•povolání je od Boha, už je v nás - vnitřní výbava, kterou mi dává Bůh
•probuď své srdce - co ty chceš? Po čem toužíš? Kam tě to táhne?
•pokud nevnímáš touhy v srdci, modlíš se k Ježíši, aby probudil tvé srdce?
•nikdo jiný mi nemůže říct, co mám dělat - každý musí převzít zodpovědnost za své povolání
•jednou třeba narazíme na něco, co nám nedá spát
•když jsme tam, kde máme být, rozvíjí nás to lidsky i duchovně
•rozlišování povolání se děje za pochodu, ne předem. Předem se zjišťují touhy.
•duchovní doprovázení jako pomoc při hledání povolání

Co mně osobně pomáhá rozlišovat to, kde mám být:

1) „Milosrdenství chci, a ne oběť“ (Mt 9, 13)

Lidé obecně potřebují více milosrdenství než odsouzení, včetně nás samotných, což si ale málokdy uvědomujeme. Když nejsme schopni být milosrdní k sobě, nemůžeme být ani milosrdní k druhým. Proto se zbytečně necpu do věcí, o kterých vím, že určitě nejsou moje parketa. Hospodinu přinese více radosti, když tam, kde jsme, přineseme více milosrdenství než oběť. Není potřeba se obětovat za každou cenu a dělat ze sebe zbytečně mučedníka, když to tak ani nemusí být. Pak také nastává onen nepoměr vynaloženého úsilí a mizivého výsledku. A učím se rozpoznávat, kde vzkvétá můj duch a kde naopak umdlévá, s čímž souvisí druhý bod:

2) “Každý ať dává podle toho, jak se ve svém srdci předem rozhodl, ne s nechutí ani z donucení; vždyť ‚radostného dárce miluje Bůh‘.“ (2 Kor 9, 7) Pokud mi někde nehoří srdce a nedělám to s radostí, pak ztrácí význam to dělat vůbec. Což neznamená, že člověk nebude plnit určité povinnosti, které třeba občas nejsou příjemné, jako spíš to, že se snažím být v souladu se svým vnitřním nastavením - když jsme sami sebou a naše schopnosti se přirozeně rozvíjí, jsme i přirozeně radostnější a ochotněji vykonáme i to, co zrovna radost nepřináší. Když člověk není na svém místě a dělá něco, na co nemá schopnosti, je zemdlený, smutný, duch uvadá a člověk se přestane rozvíjet a dělat činnosti, které rád dělá obvykle. No, a tak - máme to zapotřebí? “Milost předpokládá přirozenost.”

Upozorňuju, že jsou to mé poznámky z jejich přednášek a nabízím to jako inspiraci k zamyšlení, tudíž v případě nejasností a pro lepší kontext doporučuji poslechnout přednášky samotné - měli by nám časem zaslat i nahrávky, tak pokud by měl někdo zájem, můžu potom zaslat odkaz. :)