Myslím, že už začínám trochu víc chápat, proč se některé nepěkné události v životě opakují. Asi to znáte. Stane se nějaká událost. Místo. Člověk. Křup. Áááá!! Bože!!? ... Never more. Nějak to přežijete a jdete dál. Jenže pak se stane jiná událost. Jiné, někdy dokonce podobné či stejné místo. Podobný člověk. Křup. Áááá!! Bože!!? To si už děláš srandu? Už zas? Proč jako? Dělá ti to radost? Nebo co to je? Jednou to nestačilo? Tak kolikrát ještě? Dvakrát? Třikrát? Do konce života??
A tady se nabízí odpověď - tolikrát, kolikrát bude třeba, aby Tvá zlomenina srostla správně.

Není zlomenina jako zlomenina. Některé jsou drobné a nepotřebují sádru, některé jsou tak velké, že se zasádrovat musí. Každopádně, velké zlomeniny si nelze nevšimnout. Většinou je to totiž něco, co nás na určitou dobu paralyzuje. A donutí nás na sebe brát ohled. Opravdový očistec na Zemi. Aspoň teda pro mě.
Není to tak dávno, co jsem musela chodit 3 týdny o francouzských berlích. A byl to neskutečný opruz, ale bylo to potřeba. Donutilo mě to totiž brát na sebe ohled, uvědomit si, že něco úplně nefunguje a že to hojení zabere delší čas.
Když jsem šla k lékaři, který mi je předepsal, říkala jsem mu: "No, víte, my máme jet za 2 dny do Tater.." Doktor na mě vrhl soucitný pohled, zakroutil hlavou a pravil: "Nedoporučuju." Tak jsem si povzdychla: "No, to taťku už trefí šlak..." A doktor se na mě otočil a řekl: "No, tak buď chce mít tatínek mrzáka nebo zdravou dceru." Tak jsem uznale pokývala hlavou a řekla mu: "Jó, to máte teda pravdu." A tak je to i s našimi “zlomeninami”. Buď chceme zůstat mrzáci a dál kulhat životem se všemi špatně "srostlými" událostmi v srdci, nebo můžeme zdravě fungovat.

Tak nějak mi došlo, že všechny ty úděsné události, které se v mojem životě opakovaly, neznamenaly: "Tady si zarej hubou do bláta a pěkně si to vyžer a zhebni", ale spíš: "Podívej se, tady jsi něco potlačila/vytěsnila/nějak obelhala a není to v pořádku a nemůžeš už jít takhle dál." Jako lékař, když vám špatně sroste zlomená kost, musí ji znovu zlomit a narovnat, aby mohla srůst správně a být zase funkční. Tak i nám Hospodin posílá do života události, které nás musí pomyslně znovu "zlomit", abychom si uvědomili, že když tuto zlomeninu nebudeme řešit/budeme ji přehlížet/budeme se ji snažit improvizovaně zafixovat po svém, pak se nemůže zcela zhojit a nemůžeme pak plně fungovat. Proto tyto opakující se události přináší bolest, protože poukazují na to, že něco nebylo zhojeno a srostlo špatným způsobem. S Hospodinem se však i ty nejkomplikovanější zlomeniny mohou zhojit úplně.