Dnes jal se mne jakýsi neklid duše,
tuše, jako by se něco mělo stát -
totiž silný průvan okny lomí,
za nimi slyším vítr vát.
Tak přistoupím k oknu,
ven lehce vystrčím ruku,
"jako když duše letí
(bleskne mi hlavou)
v tom neklidném vzduchu..."

Co by se asi tak dělo!
Jdu radši dělat si svoje...
Jenže pak přijde ta zpráva,
že duše veselá Tvoje
vzlétla již k nebi,
již nejsi tu s námi,
a tak vyrážíme,
na cestu dát Ti požehnání...

Cestou si říkám,
jak život je křehký,
plný zvratů a někdy
není zrovna lehký...
Tvůj život byl však
pln veselí a radosti,
vytěžil jsi z něj maximum
a učinil mu tak za dosti!

Jen je mi záhadou,
jak život je a pak už není,
zmizí nenávratně
v jediném okamžení.
A tak trochu s obavou,
přistupuju k Tobě blíž,
však pohled na Tvou tvář
v mžiku shodí tu podivnou tíž!

Ten pohled je nezapomenutelný!
Jako bys pokojně spal,
s nebeským úsměvem na tváři,
v momentě rozboříš žal,
a měníš ho v radost a smích,
vždyť Ty směješ se také!
Věřím, že zase sejdeme se
jednou v oáze rajské...

 

https://www.youtube.com/watch?v=sgeAehJc2kA