'...Jen pokoj a klid
v duši chci mít…
Daruj mi pokoj!
Beránku Boží!'

..neboť mé obavy se
stále jen množí…

…jen pokoj a klid,
v duši chci mít...

 

Beránku Boží,
daruj mi pokoj!
Beránku Boží,
srdce mé upokoj!

 

…taková je už přes rok
modlitba moje,
však nebesa myslí si
o ní asi svoje..

 

Stále stejně
má modlitba zní,
tážu se dokola
se zvláštní bázní:
Co po mně chceš?
Jaký plán pro mě máš?
Proč na mou modlitbu
tak dlouho neodpovídáš?

 

Zdá se, že již nechápu nic,
však paradoxně chci vědět víc…

 

Padám a vstávám
zas a zase znova,
odmítám věřit všemu,
dokonce i v Boha…
v jeho dobrotu, lásku,
v jeho dobrý plán,
vše už mi to přijde
jako fake či pouhý klam…

 

Pokud to břímě nést mám,
pak tedy dobrá, přijímám...
Avšak není-li to nutné,
odeber mi ta muka,
nechť mě jich ušetří
tvá milosrdná ruka...

 

A když už klečím
v klapli s tváří k zemi,
dojde mi, že nezvládnu
svými silami všemi
zdolat všechny výčitky,
lži i pochybnosti,
jež trápí mne
a dohání k zlosti…


Pozdvihnu tedy
své oči výše,
s jistotou vím,
kdo je mi nyní blíže
'Bože! Do tvých rukou svěřuji ducha svého!
Ať je to tedy dle plánu tvého!
Požehnej mně a požehnej i jim,
už to bude dobré, teď už to vím…

 

Beránku Boží! Daruj mi pokoj!
Beránku Boží! Daruj mi pokoj! ...'
 

Klečím, sedím, potom ležím,
mezitím vším rozjímám...
Když tu konečně zjistím,
že pokoj a klid v duši mám!