Ano, nestává se to často, přátelé, ale dnes, dne 6.1.2016, mi došla jedna věc. Došla mi v kapli. Když jsem jen tak rozjímala po večerní modlitbě a zírala do blba. Jako obvykle. Probírala s Bohem různé věci, až jsem dorazila k jedné, která mi dnes udělala docela velkou radost a hlavně - donutila mě žasnout... ! Takže popořadě.

Už cca půl roku nestuduju. Popravdě, vůbec mi to nevadí. Vlastně to byla dost příjemná změna. Před rokem, když jsem byla na, pro mě nevyhovujícím, oboru, jsem si v duchu liskala, že jsem si nedala "gap year" jako někteří mí kamarádi a nevýslovně jsem se těšila, až pro jednou nebudu muset studovat vůbec nic. A tak se mi to splnilo - už nestuduju, prozatím, nýbrž pracuji - intenzivně a ne/únavně. Je to záhul, ale moc krásný. Po téhle práci jdete spát unavení, ale tak příjemně unavení - s tím, že jste něco za ten den fakt udělali. Ne jako když studujete, prakticky furt (před školou, protože nestíháte, ve škole během nového učiva, protože stále nestíháte a po škole doma, protože k tomu, co jste nestíhali, se přidala ještě další kvanta studia, takže ve výsledku nestíháte na druhou...) a pak jdete umučeni večer spát, s takovým tím tupým pocitem hypnotické únavy v podstatě z ničeho, která vás tak dodělá, že zcela vyčerpaní a) usnete okamžitě b) hrůzou nespíte z dalšího školního dne a protože na ty tři hodiny už to nemá moc smysl, ve skutečnosti jen na chvíli zadřímnete a za pár hodin to peklo začíná na novo...

Ano, můžete vidět, mé nadšení ze studia je nezměrné. Nikdy jsem nebyla příkladný student, nedalo by se ani říct vzorný student, spíš zlatý střed (to víte, známek tak od všeho trochu, všecko se musí zkusit) - vlastně je docela s podivem, že někdo s takovou nechutí ke studiu jako já vystudoval gymnázium. Ale, nemožné u lidí, možné u Boha...

No, nicméně, dnes jsem narazila na moc krásný článek, který sdílel jeden můj kamarád z naší farnosti a udělal mi velkou radost. Mám moc ráda experimenty, výzkumy a vědecké objevy. A jedna z částí biologie, která mě kdy opravdu nadchla, byla genetika. Zde odkaz na článek:

http://www.lumendelumine.cz/index.php?page=geneticky-vyzkum-potvrzuje-bibli

Nevím, nakolik jste v této oblasti erudováni, ale mne velmi potěšil. Podpořil totiž už to, co jsem viděla v jednom skvělém dokumentu: 

https://www.youtube.com/watch?v=uMdVJQANaJU

Tento dokument je jeden z nejlepších, jaké jsem viděla. Mám z něj velkou radost. A to především proto, že podporuje mnoho etap z Bible a krásně to do sebe, k mému překvapení, zapadá. Takže na těch story z Bible by aj mohlo býti něco pravdy...

Bývaly doby, kdy jsem si myslela, že je prakticky nemožné, aby byl nějaký soulad mezi vírou a vědou. Považovala jsem to za absurdní, něco jako když máte oheň a vodu - nikdy se nesloučí, maximálně jeden druhého uhasí. Navzájem se vylučující.

Jeden pro mě ze zásadních faktů byl ten, když jsem se v náblu na střední dověděla, že Ježíš Kristus je historicky dohledatelná a doložitelná osobnost. Tehdy jsem hodně začala přehodnocovat. Na jedné geneticky zaměřené přednášce jsem se zase minulý rok dozvěděla další zajímavost, a sice, že lidský genom všech jedinců se jen nepatrně liší v pár posledních sekvencích, proto by se dalo v přeneseném významu tvrdit, že jsme všichni "bratři a sestry, popř. sestřenice a bratranci"... Prostě jedna velká rodinka. Další bod - poslední výzkumy ukazovaly na to, že lidstvo má svůj původ v Africe, že pocházíme z Afričanů. A tento dokument opravdu dospěl k jedinci, který by mohl být pomyslným "Adamem", poněvadž z Afriky pocházel a měl africké rysy... A velká potopa lidstva? Taktéž je doloženo, že k ní došlo... A pak tady máme například diskutabilní turínské plátno. K tomu jsem byla velmi skeptická, nicméně také jsem narazila na jeden dokument, který jsem uznala nejen jako objektivní, ale též poměrně kvalitní:

http://www.ulozto.cz/xfNHrso4/turinske-platno-avi

Též potvrzeno, a s reálnými důkazy - otisky z trnové koruny, neobvyklé a netradiční, pro někoho, kdo nesl kříž... velikosti důtek sedí, probodení boku, stopy po hřebech, vtištění obrazu do plátna, jakoby formou fotografie... člověk jenom hledí a hlavou mu běží - Wau!!!

A tak jsem při tom žasnutí v kapli zjistila, že toužím bádat, toužím zkoumat a objevovat, a tím objevovat Boha, vždyť je to tak krásné!! Toužím studovat, ano, pro jednou toužím opět studovat, i když s tím vším svrabem kolem, ale chci. Vždyť věda dává odpovědi na mnohé. Neodpoví na vše, ale na mnohé ano. A já chci odpovědi. Možná nejsem čistokrevný vědec, ano, aj z fyziky jsem propadla, ale Einstein ve svých počátcích na tom také nebyl zrovna slavně...

Je to pozoruhodné, ve vědě/ní je odpověď téměř na vše, a na co není, tam nastupuje na řadu víra. Tyto frakce se mohou dokonale doplňovat. Člověk vidí najednou Boha úplně všude, i v oborech, které předtím tupil. Bůh je v přírodě, jako zdroj rozmanitosti a různorodosti. Ve fyzice, jako neustálý tok energie, která je všude. V chemii, jako příklad vší velkoleposti, síly, částic i úplných základů, bez kterých by nefungovalo nic. V dějinách - vždyť Bůh je největší tvůrce dějin. Ano, na počátku stvořil svět, ale on s tím nepřestal, stále tvoří, a tvoří vše nové a nové:

 19Hle, činím něco docela nového a už to raší. Nevíte o tom? Já povedu pouští cestu, pustou krajinou řeky. (Izaiáš 43)

V umění - neboť Bůh je zdrojem vší kreativity a je největším umělcem ze všech... a v hudbě, neboť Bůh se dokáže vyjádřit i beze slov... Dřív jsem hudbu nepovažovala za vědu, jako spíš za umění, ale nedávno, když jsem chtěla zapsat melodii, která se mi linula hlavou a už jsem si moc nepamatovala, jak se co značí, dovtípila jsem se, že svým způsobem to věda také bude... :D A taky mi došla další podstatná věc - mám vystudované gymnázium, takže bych to neměla jen tak zahodit, ale plně té darované hřivny využít - nuže, směle do toho!

Bůh je tak geniálně složitý, a přitom by se dalo říct, ve své složité komplexnosti poměrně jednoduchý... Tak jako se z věcí jednoduchých skládají věci složitější (atomy - molekuly)... Stačí se jen dívat kolem sebe. A poslouchat. A žasnout. A k tomu údivu už jen zkoumat, přemýšlet a studovat.