V jedné z mých oblíbených písní (Send me an angel) od skupiny Scorpions se zpívá:

...hear this voice from deep inside   (poslouchej ten hlas ze svého nitra)
It's the call of your heart               (je to volání Tvého srdce)
Close your eyes and you will find     (zavři oči a najdeš)
The way out of the dark...             (cestu ven z temnoty)

http://www.youtube.com/watch?v=CW9sR0UGovA


Asi si říkáte, co jsem tady vymyslela tak geniálního, že se o to s vámi chci podělit. Nuže nebudu vás napínat a řeknu vám rovnou, že... nic. :) I když je to takové sporné nic, přesnější by bylo - nic nového. Jde mi jenom o to, abych poukázala na to, jaký je poměrně podstatný rodíl mezi tím "vědět" (něco) a "uvědomit si" (něco).

Začněme popořadě. "Obecně" se ví, že Bůh nás má rád - a to i přesto, že na Něj často kašleme, nemodlíme se, zazdíme Ho, nebavíme se s Ním, nemáme na Něj čas nebo náladu, atd. Prostě je to fakt. "Obecně se to ví." Tohle je strašně blbá věta, ale víceméně to vystihuje to, jak to je. Moje otázky, které vám chci položit, ale zní: "Uvědomujete si, že Vás má Bůh rád? Bezpodmínečně rád? Zažili jste někdy tu euforickou radost z tohoto zjištění - takovou, že vás donutila se usmívat, jako byste přišli na 7 div světa?" Protože abych byla upřímná, když jsem tak nad tím přemýšlela, s překvapením jsem zjistila, že jsem si to uvědomila asi jenom 3x v životě - a to tehdy, když mi bylo nejhůř. Jeden z těch okamžiků byla sv.zpověď před mým biřmováním. Přestože jsem se z určitých věcí už zpovídala a to několikrát, stále se mi vracely vzpomínky a s nimi i výčitky, které nepřestávaly, a dokonce sílily. Úleva žádná. Už jsem nevěděla, co mám dělat, tak jsem to onomu knězi všechno popsala, na což mi řekl shruba tato slova: "To je ďáblova taktika, kterou se snaží nás zase dostat pomocí našich špatných skutků, které nám znovu připomíná. Ale není co připomínat, Bůh ti hříchy odpustil. Bůh ti odpustil." (Svatá pravda - stejně jako Bůh dokáže dokonale zapomínat, ďábel umí dokonale hřích připomínat). Nevím proč, asi jsem to potřebovala slyšet ještě jednou, ale je pravda, že mi to plně došlo až o něco později, teprve až jsem ze zpovědnice vyšla. V duchu jsem si to ještě párkrát zopakovala a až v tu chvíli se mi nehorázně ulevilo. Tak, že jsem měla chuť opustit tu svoji omezující tělesnou schránku a lítat vduchem. Když jsem si vzpomněla na věci, které mě ještě před chvílí vyloženě mučily výčitkami, teď byly úplně bezbolestné. Ano, absurdní a geniální v jednom. Tehdy jsem pochopila pravý význam zpovědi. Jak je to osvobozující. 

Tím jsem se chtěla přiblížit k dalšímu bodu, a sice další "obecná" věc, která se "obecně ví", je ta, že ďábel je otec lži. To se prostě ví a, budu mluvit za sebe, aspoň teda já si to ne vždycky uvědomuju. Jenže on je taky "mistr" ve vnucovnání polopravd. Funkce jedné polopravdy o sobě samé ještě není tak úplně tragická a působí poměrně neškodně. Ale s nepatrným výpočtem si lehce dáte dohromady, že 2 polopravdy dávají dohromady jednu hnusnou lež. Čímž jsme zase zpátky u otce lži. Tady jsou 2 příklady. Přečtěte si nejdříve jenom obě odrážky, bez závorek a bez boldu:


- něco (někdo) vám říká, že všechno jenom kazíte, nic nezvládnete a ať to celé snažení rovnou zabalíte...

(pak to může být z časti pravda - něco se vám třeba nepovedlo - ale taky je hromada jiných věcí, které vám jdou); a navíc - pořád je tady Bůh, který vám vždy pomůže!

- něco (někdo) vám říká, že druhým lidem kolem sebe jenom ubližujete a neděláte v podstatě nic jiného...

(ano, opravdu jste možná někomu ublížili, ale také jsou tu ti, pro které jste někdy udělali byť jen malý dobrý skutek, rozesmáli je, nebo jen tak tu pro ně byli, když to potřebovali; stále jsou tu lidé, kteří vás mají rádi i přesto všechno, co v životě uděláte) - a hlavně, pořád je tady Bůh, který vás nesoudí!


To jsou dvě polopravdy. Určitě však sami vidíte, že pokud si přečtete jen odrážky, tak 2 a více polopravd snadno dávají dohromady, kromě lži, také velmi depresivní dojem. Pokud jste založením realistický optimista, přidejte si nyní k odrážkám text kurzívou. Lepší, co? A pokud věříte ne v Boha, ale Bohu, přetěte si nyní i část boldem. Už se usmíváte? :) Protože máte proč. !!!BŮH VÁS MÁ RÁD!!! :)) A tohle zjištění je schopné dělat zázraky, protože když jsem si to navíc propojila s pár lidma, v kterých jsem měla možnost uvidět Boží odraz, byl to neskutečný pocit velmi jasného prozření! :))

Takže, chtělo by to nějaký duchaplný závěr, že? :) Hmm, tak pojďme to zkusit...
...

Pokud slyšíš neutichající řev, který Tě deptá, že všechno kazíš - je tady s Tebou Bůh, který je schopný ,,psát i na křivé řádky''.

Pokud slyšíš řev, který Ti vyčítá, komu všemu jsi ublížil a že pro lidi kolem musí být život s Tebou těžké utrpení - je tady s Tebou Bůh, který může všechno vyléčit a napravit.
Pokud slyšíš řev, který na Tebe pluje, jaká jsi nula a nic nezvládneš - pak ano, jsi sice prach, v který se obrátíš, ale jsi Boží prach a On Tě nikdy nenechá ve svrabu.

Takže pokud slyšíš řev, který nehodlá zmlknout, pak ho ignoruj. A poslouchej dobře. (...hear this voice from deep inside...) Protože potom, zcela určitě, uslyšíš tichý hlas (...it's the call of your heart...), který šeptá: "Mám Tě rád." (...close your eyes and you will find the way out of the dark...)

Tak si to opakuj stále dokola.
Znovu a znovu.
A věř, že to tak je.
"Mám Tě rád,
mám Tě rád,
mám Tě rád...."
BŮH MĚ MÁ RÁD! (A nejen on) :)
...dokud ten řev neutichne.